Jagodina

Jagodina je jednak vesnice a jednak jeskyně. Jagodina leží v centrálních Rodopech, kousek od řecké hranice, nedaleko Trigradu.

Zajímavější je ta jeskyně, i když samotná vesnice má pro středoevropana také jisté kouzlo. Mešita, chudé domky, dobytek na stráních. Za totáče byla tato oblast uzavřená podobně jako u nás některé části Šumavy, což se dodnes projevuje v zaostalosti oblasti. Do Jagodiny vede jenom jedna asfaltová cesta, která je slepá. Po polňačce se dá přes kopec dojít do Trigradu pěšky asi za hodinu a půl (silnice tam nevede, leda 25 km objet kolem hor).

Do Jagodiny se dobře stopuje hlavně o víkendu, protože sem Bulhaři z okolí Plovdivu jezdí do přírody. Samotné údolí dosti tísní silničku, která po můstcích a srázích přebíhá z jednoho břehu potoka na druhý. Je to dost dobrá podívaná, když vápencové skály porostlé borovicemi sahají až ke krajnici a na druhé straně padají do bystřiny vystlané bílými vápencovými kameny.

Jeskyně Jagodina je ze vsi asi 3 km dolů do údolí k potoku. Prohlídka se koná každou hodinu a vstupné je 4 Lv (asi 55 korun). V jeskyni je zima (oblečení s sebou) a je docela dlouhá, odhadem tak 3 km. Celá cesta s průvodcem trvá 45 minut. K vidění jsou celkem pěkné krápníky, výzdobou je jeskyně Jagodina o chlup lepší než třeba Koněprusy. Speciální úkazy mají být jednak jakési růže (prý symbolizují Cyrila a Metoděje), jednak vápencové perly. Ty růže jsem nějak neviděl, ty perly jsem čekal něco mnohem jiného. Ve skutečnosti je to pidiloužička v prohlubni v jedné straně jeskyně, obalená drátěným pletivem, aby lidi nekradli a nesahali. Na dně loužičky je jakési malé kulaté cosi. Ani jsem to nefotil.

U vlezu do jeskyně je na druhém břehu bystřiny celkem příjemná restaurace. Autobusy sem nejezdí, takže buďto vlastní auto (parkovat se dá u vchodu do jeskyně), nebo raději stopem.

Bulharsko.evropou.cz