Pohoří Rodopy (Rodopi)

Pohoří Rodopy leží na jihu Bulharska u řeckých hranic. Na západě sousedí s dalšími dvěma bulharskými pohořími -- s Rilou a Pirinem. Ale Rodopy se od nich liší jak geologicky, tak přírodou a nakonec i lidmi, kteří tu žijí. V Rodopech se žije chudě, ale čistě, klidně a pomalu.

Rodopy jsou velmi rozlehlé pohoří, v Bulharsku jedno ze dvou nejrozlehlejších. Z hlediska osídlení má dvě odlišné části:

západní část je řidčeji osídlená, mezi vesnicemi jsou mnohakilometrové vzdálenosti. Žijí zde jak křesťané, tak muslimové, ale hlavně to jsou všechno Bulhaři. Největší město je Smoljan.
východní část Rodop je osídlena relativně hustě. Vesničky jsou malé, ale je jich hodně. Národnostně převažují Turci a vyznávají Islám. Centrem této oblasti je město Krdžali.

V Rodopech se pěstuje tabák, kácí dřevo a láme kámen. V údolích se v rybích farmách chovají pstruzi. Turistický průmysl moc rozvinutý není, snad s výjimkou lyžařského střediska Pamporovo. Hodně vesničanů pronajímá pokoje bohatším Bulharům z Plovdivu.

Palety plné kamení, sušárna tabáku a tabákové pole.

Pro českého turistu jsou Rodopy velmi příjemné místo. Nevím, jestli se mi zdejší kopce líbily tím, jak se podobají třeba Šumavě, ale spíš to bude tím, jak je tu teplo a trochu exoticky. Po horách se dá chodit dost nalehko. Kdo má dobrou mapu, může se spolehnout na celkem dobře značené turistické cesty, podél nichž jsou relativně často postaveny turistické boudy. To jsou nejčastěji malé otevřené sruby, ve kterých se dá v závětří a v suchu přespat. Já jsem spal i ve starých stájích nebo v sušárnách tabáku. Přístřešky jsou dobré hlavně kvůli zimě, která je ve vyšších polohách v noci i v létě. Moc tu neprší, ale v potocích voda je. Rodopy považuju za ideální místo na delší mírně exotický vandr. Stan bych nebral. Na druhou stranu někomu vadí to, že jsou Rodopy z převážné části zalesněné, takže se tu prostě chodí po lesích.

Centrální část Rodop je tvořena vápencem. To znamená krasové útvary, často zpřístupněné. (Čudnite mostove, Jagodina, Ďáblovo hrdlo v Trigradu). Nejzápadnější část Rodop je tvořena nějakou břidlicí, která se hodně těží a podél silnic připravuje na paletách k odvozu.

V Rodopech je dost levno. V každé vesničce je minimálně jedna rozumně zásobovaná prodejna potravin (chranytelny stoky) a i ceny ubytování, co jsem tak koukal, jsou kromě chruchňáckého Pamporova v pohodě (průměr 20 € za luxusní dvoulůžkáč). Snadno se dá sehnat i ubytování v soukromí. Lidé jsou chudí. Kráva stále představuje rodinné jmění. Jídlo si někteří lidé nemohou dovolit kupovat, a tak žijí většinou z toho, co vypěstují na záhumenku. Když k nim přijede turista a dá jim 10 leva na nocleh a 5 leva za (bio)snídani, stačí jim to do vánoc.

Úroveň silnic v Rodopech se zlepšuje. Podle údaje z tištěného průvodce byly hlavní silnice v Rodopech ještě v roce 2001 v katastrofálním stavu. Nyní mají myslím všude nový asfalt. Mnoho silnic je ale lokálních a v podstatě slepých. Velká většina obcí neleží na hlavní sinici, ale kdesi v údolí, kam vede jedna jediná asfaltová cesta.

Rodopy se svažují od západu k východu. V západních oblastech, blízko Rily, jsou obrovské oblasti bez lidských obydlí s vrcholy hor přes dva tisíce metrů nad mořem. Východní Rodopy mají výškový průměr kolem tisíce metrů. Možná i proto je tu hustší osídlení. Na potocích v Rodopech jsou časté přehrady. Kromě běžných regulačních staveb a malých elektráren to jsou i velké přehrady kolem Krdžali nebo 18 km dlouhá přehrada u Dospatu.