Trigrad a jeskyně Ďáblovo hrdlo

Vesnička Trigrad leží hluboko na jihu v Rodopských horách. Do trigradu vede jedna úzká silnička a dál nepokračuje. Směrem na jih už jsou jenom samoty a divoké skalní lesy řeckého pohraničí.

Do Trigradu se dostává relativně dost turistů díky nedaleké krátké atraktivní jeskyni a soutěsce Ďáblovo hrdlo. Soutěskou se projíždí (nebo prochází) cestou nahoru do Trigradu.

Vesnice Trigrad

Vesnička Trigrad je na zdejší poměry relativně velká, rozložená v údolí mezi horami. Západně od ryze zemědělské vesnice stojí i pár modernějších domů, ve kterých se dá snadno sehnat ubytování. Obyvatelstvo bývalo jak křesťanské, tak muslimské, je tu kostelík i mešita. Na návsi se k večeru schází místní mládež, v putykách hoří ohně a z kopců po dvojicích scházejí do svých chlévů krávy.

Do Trigradu jezdí na víkendy a na prázdniny hodně trochu movitějších Bulharů z Plovdivu. Mě stál nocleh v soukromí 10 leva, mělo to pěknou atmošku. Nad postelí visel kalendář s vyznačenými křesťanskými i muslimskými měsíci, vedle kamen jakýsi zvláštní svícen. Normálně bych šel spát tady v horách do lesa, ale poté co jsem se zeptal na cenu ubytování, už mi bylo blbé odejít. Nakonec jsem byl rád, ráno pak byla zoufalá kosa a to bylo léto. Je to tu dost vysoko v horách.

Za dalších 8 leva jsem dostal snídani a výbornou večeři z místních surovin. Samozřejmostí je čerstvě nadojené mléko, výborná vajíčka, mursalský med a čerstvá zelenina. Je znát, že starší obyvatelé v Trigradu jsou až bolestně chudí. Když jsem viděl, jak paní domácí šetří každý trs trávy a papírový sáček skládá jako vzácnost do šuplíku, bylo mi až skoro líto, že si neřekla víc peněz. Býval bych to uhádal i laciněji, ale tady by mi to bylo fakt blbé.

Doslova domácí večeře a snídaně. Kromě kávy úplně všechno z místních surovin.

Jeskyně

Asi kilák a půl směrem dolů do Bulharska je úzká a vysoká soutěska s jeskyní jménem Ďáblovo hrdlo, Djavolske grlo. Sem se sjíždí dost turistů. Vstupné se neplatí, ale dovnitř do jeskyně se smí jenom každou hodinu, aby šli lidi pohromadě. Jde se zdola od parkoviště, prochází se velkou katedrální jeskyní a nakonec se vylézá po dlouhých schodech nahoru kolem burácivé říčky. Tam čekají prodejci bylinek a medu, na parkoviště se schází zpátky po asfaltce. Procházka jeskyní je krátká, asi tak na deset minut. Budete-li mít s časem smůlu a nebudete chtít čekat, další hodinu, teoreticky se dá do jeskyně vlézt i shora po schodech dolů a pak to znovu vyšlapat nahoru.

V parném létě je procházka jeskyní příjemně chladivá. V porovnání s další blízkou jeskyní v Jagodině ale nenastydnete (tam trvá prohlídka hodinu).

Doprava do Trigradu

Do Trigradu se dá dostat jedině pěšky nebo autem. Ideální kombinace je autostop, jezdí to fakt velmi rychle, typicky první nebo nulté auto. Stačí odbočit z hlavní rodopské silnice u odbočky na Trigrad a Jagodinu a vydat se tou spodní odbočkou (pod přehradou). Horní odbočka nad přehradou míří do Jagodiny. Já jsem se snažil od odbočky dojít do Trigradu pěšky, ale kousek pod jeskyní mi samo zastavilo auto. Procházka soutěskou je celkem úchvatná.

Z Jagodiny se dá do Trigradu dojít pěšky, je to asi dvouhodinová procházka přes vysoký kopec. Nahoře je to pěkné, roste tam léčivá rostlina mursalka, cinkají krávy a bzučí včely.

Bulharsko.evropou.cz