Pomorie

Město mezi Burgasem a Slunečným pobřežím, s relativně nehezkými předměstími a s velmi příjemným centrem. Na sever od Pomorie je dlouhá pláž, která odděluje moře od Pomorijskeho jezera, které je využívané na těžbu soli. Podobně jako nedaleký Nesebăr leží Pomorie na poloostrově a jde o původně řecké město. Na satelitním snímku má Pomorie tvar houby, jejíž dlouhá noha je staré město na poloostrově a klobouk je předměstí na pevnině.

Pláže příjemné

Severní písečná pláž poblíž centra Pomorie

Severní pláž mi přišla jako hlavní trumf, kdybych si chtěl Pomorie zvolit na trávení dovolené. Pláž je totiž od centra dost blízko. Na volném prostranství mezi starým městem a Pomorijským jezerem probíhá výstavba nových asi sedmipatrových hotelů. Okolí mi přišlo kvůli stavebním úpravám a panelákoidní architektuře trochu nevkusné, ale ve skutečnosti to tady je asi dost atraktivní, protože jak na pláž, tak do centra Pomorie je velmi blízko. Obzvlášť hezké to tu čekám za pár let, až výstavba skončí. Nevýhodou může být relativně hustá zaplněnost pláže turisty, ale čím dál na sever se vydáte po šíji oddělující moře od jezera, tím méně lidí kolem moře potkáte. V okolí severní pláže jsem nikde nenašel žádnou sprchu se sladkou vodou.

Někteří lidé se raději koupou na jižním okraji poloostrova, asi protože je tu méně lidí a příjemný pobřežní chodník vedoucí až na předměstí. Jižní moře má ale dvě nevýhody. Jednak tu není písčitá pláž, pouze kamenný břeh a za druhé mi voda (na rozdíl od čisté severní pláže) přišla relativně špinavá. To už je asi vliv nedalekého průmyslového Burgasu.

Centrum Pomorie

V samotném centru Pomorie není moc historických budov, protože na počátku 20. století zachvátil město požár. Dnešní stavby pocházejí tedy většinou z 20. století a jsou takové moc normální. Budete si tu připadat hodně jako v Čechách, představte si třeba Kolín, akorát menší a mnohem klidnější. Nebýt požáru, prý by to tady vypadalo jako v Nesebăru. I tak je městečko hodně živé. Na jednom náměstíčku zrovna když jsem procházel kolem, měla koncert dechovka. Samozřejmě žádné vstupné (to se mi na Bulharsku líbí). Téměř ve všech starších ulicích poskytují stín vzrostlé stromy.

Doprava

Kromě centra na poloostrově má Pomorie také celkem rozsáhlé předměstí. V centru tohoto předměstí je i "autobusové nádraží", což je prostě křižovatka, odkud jezdí místní MHDéčko a kde staví dálkové i pobřežní autobusy. Autobusy z Burgasu do Slunečného pobřeží jezdí v obou směrech zhruba po třiceti minutách, tedy velmi často.

Křižovatka sloužící jako autobusové nádraží

Předměstí, kde se nachází hlavní zastávka autobusů, je od poloostrovního centra dost daleko, a tak doporučuju alespoň jednu z cest tam a zpátky vykonat místním autobusem číslo 1. Jezdí každých třicet minut a nemělo by vás překvapit, že původně od autogary nabere zcela neočekávaný směr. Je to takový kličkovací spoj, který projíždí snad polovinou všech ulic.

Klášter Svatého Jiří v Pomorie

Nejzajímavějším místem v Pomorie je asi klášter Sv. Jiří (Sv. Georgi), který ale vůbec neleží v centru, nýbrž zhruba na půl cesty mezi předměstím a starým městem poblíž rušné trojné silniční křižovatky, obklopen rumišti a opuštěnými průmyslovými solivary na vnitřním okraji předměstí. Když jsem ke klášteru náhodou došel, byl jsem z jeho polohy opravdu překvapený. Je to velice příjemný komplex budov s volným vstupem. Uvnitř jsou malé zahrádky, rostliny v květináčích a dvůr obestavěný pomalovanými budovami. Malby jsou církevní, trochu naivní, ale moc hezké. Dvě malé stavby uvnitř dvora jsou pravděpodobně kostely, ta druhá nižší je určitě kostel. Nakouknul jsem dovnitř kostela. Dřevěný voňavý interiér. Nějací lidé tam zkoušeli zpívat ty svoje pravoslavné zpěvy. Postával jsem u vchodu asi dvě minuty a překvapenou pusu jsem ohromením celou dobu nezavřel, tak byl dojem silný. Na nádvoří mají kohoutek s pitnou vodou. Člověk by skoro věřil, že z toho vodovodu na tomhle místě poteče rovnou voda svěcená. Klášter je údajně vybudován na místě, kde měl dříve rezidenci jakýsi turecký bej.

Kousek dál mě překvapila šotolinová silnice, kterou jsem vzápětí identifikoval jako zrušenou železnici vedoucí do zrušeného solivaru, ze kterého zbyly jenom betonové sloupy a náznaky střechy. Okolí pomalu zarůstá keři. Dost zajímavé.

Okolí nic moc

Těžba soli, která je v Pomorie tradičním odvětvím, nemá negativní vliv na okolí Pomorie. Už když do Pomorie přijíždíte, můžete vidět obrovské louže plné kalné vody nebo jakéhosi bláta, které se pak dál zpracovává v solivarech. Na okraji Pomorského jezera směrem do města jsou i lázně využívající slané bláto (tradice lázní sahá až do římského období). V Pomorijském jezeru, které k městu přiléhá na severu, byly vybudovány umělé plošiny pro ptáky, které je zde možno pozorovat. Ještě zajímavější hnízdiště je v bažinách u Atanovského jezera, které ale leží dál na jih směrem k Burgasu.

Na druhém břehu jezera, už hodně na severu, je městečko Acheloi (to je skoro u Ravdy), kousek na jih od něj je kemp. Druhý kemp v okolí Pomorie je jižně od města, jmenuje se Evropa. Ve městě se dá sehnat spousta ubytování v soukromí, ale žádné centrální kvartirnoje bjuro jsem neobjevil. Ceny ubytování očekávám nízké (nejvýš tak kolem 200 Kč na osobu a noc), ale můžu se mýlit. Vyrábí se zde místní brandy jménem Pliska.

Dál na jih už je Burgas. Asi na půl cesty je mimoúrovňová odbočka na blízké burgaské letiště. U odbočky staví autobusy.

Pomorie se v cyrilici zapisuje Поморие. Ve středověku zde sídlili Řekové a Pomorie se jmenovalo Anchialos. V roce 917 zde zvítězil v bitvě nad byzantskými vojsky bulharský car Simeon.